Začátky chovatelství

Tak to jsem ještě amatér
Když jsme u těch netradičních míst a chovech, tak jsem byl u chovatele, který své guldičky krmil také dost netradičně. Vzal plastový kýbl, ten naplnil celý ječmenem!!!! a zalil jej vodou, nechal 2 dny odstat. Pak přecedil do druhého a postupně odvrchu odebíral celý týden a krmil s tím guldy!!!!!!! Dodnes nechapu, že to vůbec žrali. Ale opravdu měl mladých plné budky a mohly se utlouct když jim to dal. Dát jim to my, tak zítra nemáme co krmit
Ale na druhou stranu to vubec neschvaluju, jsou to ptáci s určitými potřebami a ty by se měly dodržovat. Asi jako kdyby nás někdo krmil senem a ječmenem. To já bych umřel tak za půl dne

jestli to ta španělka neměla na ty míse schválně aby to padalo od těch kanárků rovnou do ty mísi. Třeba se chlubila tím jak je má vycvičené :woohoo:

ahoj pánové
ja už taky choval kdejaký ptactvo ale ty mrchy barevný ty mi vydrželi dodnes J.

Zdravím všechny. Já jsem konkrétně s chovem AG začal poměrně nedávno, ale chovatelství jako takové mě drží od dětství a to díky mému strejdovi, který byl úspěšný chovatel holubů. No ale především tomu že u nás v ulici bylo asi 30 kluků a jeden zájem střídal druhý a všichni jsme byli nadšení pro všechno, tak jsem přeskakoval s chovatelství na sport, modelařinu, skalničky apod. Chovatelství jsem se naplno začal věnovat v roce 2005 a to když to se mnou švihlo a já se vrátil z nemocnice. Vrhnul jsem se na chov harckých kanárů. Sem tam byl nějaký úspěch, ale zničující pro mě byl nekonečný boj funkcionářů a především posuzovatelé, ale to je na delší povídání …. V roce 2014 moje nespokojenost s chodem našeho klubu byla již tak velká, že jsem etapu chovu harckých kanárů ze dne na den ukončil, koupil si pár AG a již to začalo. Také jsem dlouho váhal vstoupit do klubu AG, ale dnes nelituji. Po mé první účasti na soutěži jsem byl mile překvapen takřka rodinným prostředím, pěknou organizací, za což moc děkuji. Po celou dobu soutěže jsem pozoroval rozhodčí, kteří si opravdu počínali velice dobře, ale velice jsem si pochvaloval německé rozhodčího Hans-Jürgen Helm, jehož příprava na soutěž, rozhodování a i konečné odpovědi na dotazy byly velice fundované.
No to jsem se na mé zvyklosti již moc rozpovídal. Tím všechny zdraví Petr Štěpánek

I já si dovolím pozdravit všechny ,kterým učarovala drobotina.
Jako malá holka jsem snad chovala vše co mi bylo dovoleno chovat v bytě.Kočku,ježka,morče,rybičky,křečka,strašilky atd...taky jsem měla doma fretku ale jen do té doby než pokousala mamku.Taky jsem měla po dlouhé roky v kleci kanára.No a jak šel čas mým snem bylo pracovat u zvířat a tak jsem porušila tradici knedlíkárny,,hotelové školyˇˇa nastoupila na hnojařinu.Ale to už nebyly zvířata na chov doma,že.Času bylo málo,přišly děti,kterým jsem dala také možnost chovu různých tvorů ze zvířecí říše dokonce jsme měli od p.Grody i několik andulek.
Přišel čas velkých změn děti jsou samostatné a pryč z domu.Zůstal tady jeden velký pokoj ůplně prázdný..... První klec jsem koupila před třemi lety a do ní kanára ...ale on tak zpíval a zpíval že dostal kamaráku aby mu nebylo smutno no a pak první mladé v hnízdě.Začala jsem sledovat Ifaunu a jeli jsme do Přerova.Jako amatéři jsme nemohli odejít z ptačího pavilonu.Doma jsme našli inzerát na výrobu klecí a hned jsme koupili tři a do nich chůvky,stříbrozobky a zebřičky.Jenže všichni odchovali a klecí začalo být málo.Posloužil nám nábytek po rodičích,přítel je velice zručný a začala vznikat sestava klecí a v nich různí astrildi.Byla to lepší zábava než televize.První guldy jsem koupila předloni od chovatele ze Slovenska a sotva jsem je přinesla domů pár dní na to začala samička snášet vajíčka,nevěřila jsem svým očím když se v hnízdě objevili dvě guldičky.Měla jsem k těmto ptáčkům vždy respekt byla to pro mě vyšší třída.Nicméně guldičky se měly k světu a tím nastartovaly můj chov se vším všudy.Dnes mám 15 párů guldiček a jinou droboť .Splnila jsem si sen...
Doufám že Vás toto čtení neunavilo a prosím omluvte překlepy,díky.Eva

Zdravím,

no vidíte, mě třeba tohle zajímá, kdo jak začal, jak dlouho se chovu věnuje. Jak tu psal p.Štěpánek je to tu takové rodinné. Tak hlavně ať se daří i nadále a neodradí Vás případné nesnáze v chovu. Ne vždy člověk má to štěstí a zadaří se i když si třeba myslí, že ho nemá co zaskočit. Vůbec nejhorší boj mi přijde pokud se Vám dostane do chovu nějaká nemoc a všechna předchozí snaha je ta tam.
M.CH.