Začátky chovatelství

Vážení kolegové.
přidám také trochu do pomyslné "mlýnice". Blázen do zvířat jsem byl od mala. Kdysi jsem udělal přijímačky na gymnázium (z osmé třídy ZDŠ), ale postavil jsem si hlavu, nenastoupil jsem tam, vrátil se do školy, do deváté třídy a po ní pak přišla zemědělská škola. Odmaturoval jsem před více jak třiceti lety, následovalo postgraduální studium a zase směrem ke zvířatům - nejprve pedagogické, později veterinární. Je pravdou, že z toho veterinárního postgraduálu si ještě něco málo pamatuji a občas se to v chovu hodí.
S chovem jsem začínal před tak dlouhou dobou, že se skoro stydím to napsat. Už je to přes 40 let. Prvními ptáky byl pár zebřiček. Časem následoval druhý a třetí. Později neofémy - nejprve tyrkysové a bourci, později modrohlavé a nakonec ozdobné. Byl jsem vždy "panelákový" chovatel a tak jsem mohl mít pouze omezený počet párů. A protože s jídlem roste chuť, přišel nápad chovat drobotinu. Té už mohlo být více párů. Během těch let jsem měl v chovu poměrně velký počet druhů astrildovitých a některé i celkem vzácné. Řadu se mi jich podařilo i odchovat, se jich odchovat nepodařilo, ale beru to tak, že všechno mít člověk nemůže. Asi nejraději vzpomínám na odchov amarantů černobřichých, kteří zahnízdili v krabičce od šroubků, přímo v karanténě. Měl jsem štěstí i v tom, že jsem mohl nahlédnout do dovozů ptáků, kdy přicházelo mnoho drobných ptáků v širokém spektru druhů. Guldy chovám více jak 30 let, ale pořád se je co učit. V současné době mám malý chov drobotě. Ti kolegové, kteří u nás byli, to mohou potvrdit. O rozšíření už neuvažuji. Pracovně jsem vytížen a už se také hlásí věk. Ale na zkvalitňování chovu guld bych rád ještě nějaký rok pokračoval. Zatím mi to moc nejde, na druhou stranu, nemám kam spěchat. M.V.

Zdravím všechny ,

Já jsem měl jako kluk voliérku se 4 páry zebřiček. Voliérku jsem měl v bytovce na chodbě v takové té zděné skříni. Ale tenkrát mě nejvíce brala akvaristika dělal jsem od neonek, apistogram až k terčovcům a vše jsem již kolem 10 roku slušně množil. celkem jsem měl v dětském pokojíčku cca3 litrů akvárek.Asipřed 10 lety jsem šel ze Šumavy na zkušenou do Plzně. Jako klukovi z vesnice mi tam chyběl kus přírody a tak jsem si udělal první bednovou klec a koupil ve zverimexu zebřičky( samozřejmě mramorované) . Koupil si faunu , hledal a četl a našel fotky Guld. Pro první Guldy jsem si jel do Brna k pánovi, který rušil chov pro alergii své maminky. Nicméně guldy jsem do roka zrušil a po dlouhém schánění si pořídil Motýlky rudouché a modrohlavé.V té době jsem se celkem náhodou přes inzerát seznámil s Pavlem Pavlovcem, který mě pozval na pivo a pokec o ptácích a u toho stolu seděl Pavel a seznámil mě s chlápkem, který je dnes náš vážený předseda .
Do ptáků jsem se úplně zbláznil, ale po rozchodu z jednou životní etidou a odchodu z Plzně zpět za mou životní láskou na Šumavu jsem se asi na dva roky odmlčel, protože bavit se o ptácích jak kdo hnízdí a tak a nemoci to sám zažívat mě užíralo.

Nakonec to dopadlo díky Pavlovi Pavlovců, který mě nechal hledat udajně i v registru mrtvých ( kde mu řekli, že ač je to divný tak mě tam nemají! a nakonec mě našel živého. za což mu velice dodnes děkuji a jsem mu zavázán. Sešli jsme se opět s Pavlem a Michalem Vítů na pokec a já jim řekl, že se po návratu k mé lásce budu ženit. A oni mi na to odpověděli, že ví co mi daj za svatební dar. No a pět týdnů po svatbě 2010 jsem si stavěl bednové klece pro dva páry AG jako dárek. Začli dovozy a já měl hlavně Africké astrildy. Nejvíce mě fascinovali Vločkovníci červení, které jsem i úspěšně odchovával. Svatební Guldičky jsem propůjčil tátovi. A na pevno jsem se dostal ke Guldámna podzim 2011, kdy jsme čekali první miminko a já věděl, že při přestavbě domu, rodině a časově náročné práci nezbude čas na africké astrildy a tak jsem si pořídil první guldy Od Michala a na speciálce v zahraničí a začal se specializovaným chovem krásných guldiček.Tak je to akorád 4 roky co se tomu opravdu věnuji. věřím, že Pán Bůh dá a já mám možná 40 let chovu před sebou. Nejsem ještě ani na začátku a už teď vím, že na konci nebudu nikdy. A to je přesně to co mě na chovu těchto ptáků fascinuje.

Zdravím,
také jsem uvažoval, že brácha dostane jako svatební dar nějaké ty guldy, ale to by mě asi už švagrová a manželka ukamenovali už takle musejí mít trpělivosti na rozdávání ( no i když mi někdy také) :whistle: :whistle: pro těch pár párů co máme každý co nadělají ale to píšu spíš pro odlehčení! :silly: