Je základním krokem pro každého, i potenciálního, chovatele. Již jen trochu zkušenější chovatelé mohou tuto část vynechat, protože to co zde bude uvedeno jistě dobře znají. Získat ptáky lze několika způsoby.

Nákup přímo u chovatele

Je výhodný v tom, že si zároveň můžeme prohlédnout i prostředí, ve kterém jsou ptáci drženi a odchováváni. Také vidíme způsob krmení a napájení, velikost a uspořádání klecí či voliér. Dalším kladem je možnost získání nových poznatků a zkušeností, bezprostředně se vztahujících k nakupovaným ptákům. Jedinou nevýhodou může být omezenější sortiment.

Nákup v zoo-prodejnách

Ptáci tu často nejsou ideálně umístěni – nedostatek světla, větší skupiny více druhů pohromadě apod. Ani o kvalitě personálu těchto prodejen si v řadě případů nemůžeme dělat iluze. Mnohdy nám nedokáže podat  základní informace o jednotlivých druzích astrildovitých. Nákup ptáků zde nelze považovat za ideální řešení.

Nákup na výstavách a burzách

Mohou se objevit některé problémy podobné, jako v zoo-prodejnách. Především na burzách bývají ptáci nabízeni v přepravkách malých rozměrů, kam není mnohdy dobře vidět. Také zde nevidíme prostředí, ze kterého pocházejí, čím a jak jsou krmeni apod. Na rozdíl od zoo-prodejen zde dostaneme širší informace o jednotlivých ptácích. Na výstavách bývají, oproti burzám, i výrazně lepší světelné podmínky. Někdy se nám podaří, na výstavě, setkání i s majitelem nabízených amadin Gouldové a získáme více informací.

Před nákupem

Ještě před vlastním nákupem by měl budoucí chovatel zvážit svoje možnosti, schopnosti, znalosti a zkušenosti. Především však míru odpovědnosti, kterou na sebe tímto rozhodnutím bere. Každý živý tvor potřebuje stálou péči, nelze jej na víkend nebo dovolenou vypnout a po návratu znovu zapnout. Ve velké většině případů tak, nákupem živého společníka, dochází k omezení osobní svobody chovatele. Mimo to, každý majitel zvířete, bere na sebe odpovědnost i před zákonem (Zákon o ochraně zdraví zvířat – veterinární zákon), že o nabytého chovance nebo více chovanců bude řádně pečovat, ne podle své chuti, ale podle jejich potřeb. To je upozornění pro začínající chovatele, ti ostatní se s touto nutností již smířili. Pokud rozhodnutí k chovu guld přetrvá, i přes tyto negativní stránky, je dobré získat před jeho naplněním určitou „porci“ informací, nezbytných pro jejich chov. Možností je k tomu celá řada. Na trhu je dnes velký počet publikací o chovu různých druhů zvířat, ptáky nevyjímaje. Nutné je ale rozlišovat. V tak moderních „obrázkových průvodcích a atlasech“ mnoho informací nebývá. Velmi užitečnou může být návštěva některé z výstav nebo burz, kde lze jednak vidět řadu amadin Gouldové a to i v různých barevných mutacích, a jednak získat i dostatek informací a kontaktů na chovatele. Někdy se lze dohodnout i na návštěvě některého chovu. Tam pak můžeme vidět praktickou ukázku chovu guld. Víme již, které ptáka chceme a zároveň i můžeme zařadit do našeho budoucího chovu a víme i (alespoň obecně), kde je získat. Zbývá tedy vybrat konkrétní jedince.

Vlastní výběr ptáků

Při vlastním výběru ptáků se soustředíme na několik okruhů :

• Pohlaví - ve většině případů si chovatel chce zakoupit pár amadin Gouldové. Tedy nejenom dva kusy, ale jednoho samce a jednu samici (popřípadě i více kusů, ale v poměru pohlaví 1: 1). Obecně  platí, že je lepší zakoupit více párů. Jednak si ptáci, alespoň relativně, mohou vybrat samovolně partnera a jednak v případě úhynu nenastává situace, kdy jsme nuceni shánět další kus samostatně. Navíc se ve většině případů úhynů jedná o samičky (jsou obecně choulostivější), a ty se pochopitelně shánějí  hůře.
• Temperament - amadiny Gouldové jsou  čilí ptáčci. Na druhou stranu by neměli být příliš plaší a nervózní (bezhlavě poletovat). Pokud vidíme, že ptáci pospávají, nemají zájem o okolí, málo se pohybují, pak od nákupu raději upustíme.
• Opeření. Začínající chovatel by si měl vybrat ptáky dobře opeřené, s čistým peřím. Zkušenější chovatel již dokáže odlišit závažnější poruchu opeření (nemoc)od běžnějších problémů –přepeřování, oškubání apod. , které nejsou závažné a příliš nevadí, z pohledu budoucího chovu.
• Dýchání. Ptáci v klidové fázi musí dýchat pravidelně, se zavřeným zobákem. Bez prskání, kašlání apod. Při dýchání se nemá výrazněji pohybovat ocas ptáka vertikálně, především směrem k břichu. Tento pohyb ukazuje ne závažnější onemocnění (prskavka, aspergilomykóza). Pokud jsou ptáci vyplašeni (např. v důsledku našeho příchodu) a nejsou tedy v klidové fázi, počkáme a necháme je uklidnit. Obvykle to netrvá dlouho.
• Trus. Pozorně si prohlédneme dno klece, abychom viděli konzistenci, barvu, eventuelně zjistili zápach trusu. Zároveň tím i zjistíme hygienickou úroveň prostředí, odkud míníme ptáky získat. Trus má být tuhý, exkrement zelené až žlutozelené barvy, s bílou močovou čepičkou. Pokud je trus řídký, tmavě hnědý až načernalý, jsou v něm obsažena nestrávená semena nebo ptáci mají znečištěné okolí kloaky, od nákupu raději upustíme.
• Oči. Nesmí být oteklé, zarudlé, nesmí docházet k výtokům (slepené peří v okolí očí). Při sledování se zaměříme i na nosní otvory, kde také nesmí docházet k výtoku. Pokud zpozorujeme některý z uvedených příznaků, raději od nákupu upustíme.
• Nohy a drápky. Nohy musí být hladké (bez odlupujících se šupin kůže), bez bulek a strupů. Naopak, pokud se zakoupeným ptákem nepůjdeme soutěžit na bodovanou výstavu, tak chybějící drápek nebo článek prstu představuje pouze malou estetickou vadu, která je pro život ptáčka celkem bezvýznamná. Nicméně je často důležité, aby ptáček měl obě nohy.
• Křídla. Základním požadavkem je, aby jedinec měl obě křídla. Ale vážně. Dobře pozorujeme, jak ptáček přeletuje z bidélka na bidélko. V malých klecích, kde mohou ptáci víceméně pouze přeskakovat, bez použití křídel, sledujeme zda křídla nevěší. Mohlo by se jednat o zlomeninu (i starou a vyhojenou). Ta pak znemožňuje nebo v lepším případě značně omezuje schopnost letu. V malé kleci, kde ptáci nemusí létat to celkem nevadí, ale ve velké kleci nebo ve voliéře, by se jednalo o vadu vcelku zásadní.
• Kondice. Po odchytu obrátíme ptáčka v dlani břichem nahoru a podíváme se (nebo sáhneme) na prsní kost. Rozfouknutím peří vidíme barvu kůže. Ta má být masové barvy. Pokud má žlutou barvu, jde o tuk. Ptáček je obézní. Pohmatem má být prsní kost hmatná, ale ne vystupující (vystouplá). Řada, i zkušenějších, chovatelů vyžaduje při nákupu nehmatnou prsní kost. Je to chyba. Nehmatná prsní kost znamená pouze jedno – redukční dietu. Toto ztučnění až tak dalece nevadí, ale pro jistotu je třeba se ještě podívat na pravou stranu břicha, kde jsou uložena játra. Ta by neměla být vůbec viditelná, eventuelně pouze jako malá, tmavší skvrna, velikosti asi hlavičky od sirek. Pokud jsou játra dobře patrná nebo dokonce vystouplá, raději od nákupu upustíme. Dále si všímáme i skupiny ve které byl ptáček umístěn. Sledujeme hlavně koordinaci pohybů, nepřirozené kroucení hlavy apod. Pokud některou z uvedených eventualit zjistíme, od koupě raději ustoupíme. Pro začátečníka se tato procedura může zdát složitou, ale jen málo zkušený chovatel zhodnotí situaci během několika minut a kondici ptáčka během několika sekund. Vyžaduje to jen určitý cvik a malou dávku zkušeností.

Uvykání na nové prostředí (adaptace)

Po zakoupení a transportu máme tedy ptáčka (nebo ptáčky) doma. Pokud pocházejí z jednoho chovu (místa), můžeme je umístit společně, ale vždy tak, aby nepřišli do styku s ptáky, které již máme v našem chovu. Takto, v izolaci, je budeme mít umístěné alespoň 10-15 dnů (lépe měsíc). Je celkem jedno, zda naši noví chovanci pocházejí ze sousední vesnice, okresního města nebo z Burundi či Indonésie. Ptáci potřebují v prvních chvílích především klid. Podáme tedy pouze nápoj – nejlépe čaj z bylinek (heřmánek, řepíček apod.), který připravujeme až po získání a naskladnění ptáků, pro jeho malou trvanlivost. Alespoň 2x denně jej měníme, aby nedošlo k nežádoucímu kvašení. Je možné podat do pitné vody i bylinné extrakty. Pak starost o častou výměnu vody odpadnou. Krmení – kvalitní směs suchých semen - máme připravené v kleci již před vypuštěním. Ptáky ponecháme zhruba 4-6 hodin v klidu. Teplotu a vlhkost se snažíme udržet na hodnotách, které byly v původním chovu