Huminové kyseliny
Máme-li se seznámit s humnovými kyselinami, musíme si ukázat, o jaké látky se jedná. HK jsou součástí huminových látek. Jedná se o přírodní, organické látky. Vznikají rozkladem především rostlinných zbytků – lignin. Ve větším množství jsou obsaženy v rašelině, uhlí, v některých vodách a také v půdě. Tyto látky podléhají dosti obtížně dalšímu rozkladu. Nevýhodou je, že v přirozených rezervoárech na sebe mohou, některé jejich složky, vázat ve větší míře těžké kovy. Vodorozpustné složky jsou mnohdy odplaveny. Z chemického hlediska jsou HK směsí organických kyselin.
Složení huminových látek:
1) fulvonové kyseliny – jsou ve vodě rozpustnou složkou a bývají mnohdy vyplaveny
2) huminové kyseliny – nerozpouštějí se ve vodě s pH 2 a nižším, při vyšším pH ano
3) huminy – nejsou ve vodě prakticky rozpustné a mohou na sebe vázat těžké kovy
Účinek HK se zkouší a ověřuje od poloviny 60. let minulého století. Jde především o výzkum účinku HK při orální aplikaci, a to jako doplňku diet, ale i k profylaktickému a terapeutickému využití. Tento výzkum jejich účinku na organismus byl (a do určité míry ještě stále je) poměrně rozsáhlý, většinou ve vztahu k větším, hospodářským zvířatům.
Prokázané jsou příznivé účinky při gastroenteritidách, průjmových onemocněních nebo metabolických poruchách, a to především u mladých zvířat. Působí protizánětlivě, antibakteriálně (jedná se o kyseliny) a některé studie připouštějí i virocidní účinek. HK mají poměrně příznivý vliv na růst zvířat, také hlavně mláďat. Podporují činnost střevního epitelu, tím stabilizují střevní mikroflóru, a to následně zlepšuje i konverzi krmiv.
I když, jak už bylo řečeno, většina výzkumů HK byla zaměřena na hospodářská zvířata, lze jejich podávání považovat za možné a prospěšné i drobným ptákům,. Alternativou k aplikaci preparátů s HK, je rašelina, kde jsou tyto látky obsaženy v dostatečné míře a přirozené koncentraci. Ptáci si pak sami regulují jejich příjem.
MVDr. Oto Huml
Autor tématu
