Chůvičky v chovu AG - ano, ne?

Dobrý večer, i já přispěji se svou troškou do mlýna. Chůvičky japonské není třeba představovat, v chovu a nejen AG se užívají v menší či větší míře vcelku běžně. Mne spíše zajímají Vaše názory jakožto chovatelů, kteří chovají droboť či se specializují výlučně na AG. O tomto tématu bylo v různých článcích napsáno poměrně mnoho, ale vždy jen stroze, v řádu pár vět.
Pojdťe prosím se mnou toto téma trošku rozvinout. Jste zastánci či odpůrci užívání v chovu AG, případně jaké důvody Vás k jejich užívání vedou? Spousta starých chovatelů toto zavrhuje, nestojí o takto "vyprodukované" ptáky do chovu, pomlouvají je, apod. Je takto vychovaný pták schopen odchovávat stejne jako odchov pod rodiči nebo jejich užití v chovu v sobě skrývá určitá rizika, obtíže? Spoustu chovatelů se k tomu nehlásí, mám pocit z internetových diskuzí, že toto téma sebou nese určité stigma, tabu. Jak se k tomu stavíte Vy, kolegové? Děkuji za doufám věcnou diskuzi.

Roland Šokala

Přátelé, jsem velmi rád za toto téma na naší diskuzi. Chtěl bych za to kolegovi Šokalovi poděkovat. Zároveň s ním souhlasím i v tom, aby u tohoto tématu byly příspěvky věcné a radikalizaci nebo emocionalizaci jsme přenechali jiným diskusním fórúm. Pokusím se formulovat svůj pohled na tuto věc.
Problematika odchovů pod chůvičkami je často probíraným tématem. Osobně vidím tři základní roviny pohledů na tento fenomén.
První hledisko je,řekněme, etologické. Řada chovatelů vidí v mláďatech odchovaných chůvičkami problém s jejich další reprodukcí. Často slýchám otázku, zda mají tito jedinci nějakou chovnou cenu. Odpověď je celkem jednoduchá - mají! Důkazem je,mimo jiné, i dnešní chov australských astrildů. V roce 1964 došlo k zákazu vývozu avifauny z australského kontinentu. A i když se snad tu a tam povede něco "sehnat", jedná se o ojedinělé případy a to ještě mimo Evropu. Za období 50 let neexistence importů by nemohla existovat tak silná populace"Austrálie" v chovech a nejen evropských. Existuje názor na netypické chování ptáků odchovaných pod chůvkami. Protože jsme AG Klub, budu se soustředit na amadiny Gouldové. S jejich chovem jsem začínal před 25 lety (asi). V té době se odchovávalo pod chůvičkami minimálně 70% AG. Měl jsem ve svém chovu jedince odchované vlastními rodiči a tito ptáci neodchovávali a naopak, ptáci od chůviček ano. Neříkám, že to tak bylo vždy, ale procento hnízdních "asociálů" bylo v obou skupinách přibližně stejné. Uvedený pohled na neschopnost následného vlastního odchovu astrildovitých, odchovaných chůvkami, pochází z práce Dr.Immelmanna, který své studie prováděl na zebřičkách. Po dlouhou dobu byl tento názor považovaný za jediný správný i přesto, že žádný z následujících "ověřovacích" pokusů jej nepotvrdil. Toto je otázka vtisků a vzorců pro získané chování. Téma je ale pro tento diskusní příspěvek příliš rozsáhlé a potřebovalo by samostatný článek. Zájemce mohu odkázat na publikaci OBECNÁ ORNITOLOGIE od Prof.RNDr.Z. Veselovského,kde je etologie ptáků v obecné rovině zpracována dobře a srozumitelně. To, že dnešní populace AG odchovává svá mláďata bez větších problémů, je dílem domestikace druhu. Ta je pak dána velikostí populace v zajetí a počtem takto odchovaných generací. I toto je téma pro delší článek. Z etologického hlediska tedy,myslím, není zásadní důvod rozumné použití chůviček zavrhovat.
Druhou rovinu bych pojmenoval etickou. Každý chovatel vede svůj chov "dle obrazu svého", tedy způsobem,který považuje za nejvhodnější. Ani zde, pokud jsou dodrženy zákonné normy (ochrana před týráním zvířat - i když to zní absurdně, ale setkal jsem se např. s chovatelem, který provozoval celoroční chov AG ve skleníku bez přitápění),nelze nic zásadního namítat. Tedy, pokud tuto skutečnost netají. Věřte, znám několik chovatelů, kteří budou tvrdit,že nemají chůvičky a není to pravdou. Jde o to, že si pak každý musí srovnat takovouto lež se svým jazykem (a věřící chovatelé i se svým svědomím). Uvedený stav bych viděl, jako základ etické roviny používání chůvek. Znám ale také chovatele,a je jich většina,kteří chůvky mají, používají je rozumně (v situaci, kdy se stane chyba) a nijak se s tím netají. To je také v pořádku a z etického hlediska není co vytýkat. Poslední skupinkou (a doufám že malou a stále menší) jsou chovatelé, kteří mají AG jako"nosnice" a chůvky jako "továrnu na odchov". Především u mutací (dnes hlavně modré), které jsou dražší, se občas podobný chov objeví. Když toto chovatel přizná, pak je to smutné, ale ne odsouzeníhodné. I tak lze AG chovat.
Poslední rovinou je pak problematika zoo-veterinární. Jak jsem uvedl na jiném místě diskuze, jsou evropské chovy chůviček (ale i americké nebo australské) promořeny řadou onemocnění, která v jejich populaci probíhají nejčastěji v latentní (skryté) formě. Při krmení tato onemocnění pak předávají mláďatům AG. Guldy mají výrazně nižší odolnost, část jich umírá a část se stává "bacilonosiči", kteří dále promořují chovy, ale tentokrát již amadin Gouldové. Jako příklad uvedu tři typy onemocnění :
- protozoální invaze - Cochlosoma, Trichomonas, Atoxoplasma
- kampylobakterióza
- makrorhabdióza (megabakterióza)
Údaje o promoření chovů byly publikovány v AZN před cca 5 lety. Podobně tento problém uvádí i Dr.Marshall v australských chovech, ale objevuje se i na amerických serverech.

Nu a nyní závěry. Ten první je osobní - ve svém chovu chůvičky nemám, nechci a nebudu je mít. Mám pro to tři důvody:
a) mám místo jen na malý chov AG a několika druhů astrildovitých, na chůvky místo nemám a také je v chovu AG považuji za zbytečné
b) na chovatelství mě baví "onen souboj" mezi chovatelem a jeho chovanci. Pokud je chovatel dostatečně zkušený a u drobotiny především trpělivý, chůvky většinou ani nepotřebuje a když se nezadaří, dokáži to oželet
c) pro mne osobně je nejdůležitější zoo-veterinární stránka,Chov AG má své vlastní problémy,hlavně u některých mutací, tak nač si dělat problémy ještě s chůvkami
Toto platí pro můj chov. Ostatním chovatelům do toho nemám co mluvit.
Druhý závěr je obecný. Rozumné využití chůviček, jako náhradních rodičů při problémech v odchovu AG nelze odsuzovat. Na druhou stranu "velkovýrobnu nebo rozmnožovací chov" AG pod chůvkami, hlavně mutačních a tedy dražších ptáků, nemohu schvalovat. V takovýchto rozmnožovacích chovech velmi rychle klesá kvalita odchovávaných ptáků z pohledu soutěžního chovatelství a také z pohledu veterinárního.

Ahoj kolegové,
zkusím vyjádřit svůj názor na odchov AG pomocí chůviček, nebo jiných náhradních rodičů. V případě AG naprosto zbytečné. Dnes, kdy je ptáku na trhu přetlak, není důvod používat jiných než přírodních metod množení. Můžou nastat situace kdy rodiče nekrmí mladé, nebo je vyhází z hnízda. Pak použití náhradních rodičů je jedinou cestou jak se snažit něco zachránit. Ve svém chovu to mám stejně jako Michal. Nemám místo pro chůvy. Mnohem lepší se mi zdá nasadit páry najednou a pak je šance podložit nekrmené, nebo vyhozené mladé do jiného hnízda stejně starých mláďat AG. Občas to tak udělám, ale obvykle další sezónu nepovedené rodiče přepáruji. Obvykle to stačí. Popravdě chov kde vše funguje, by mne asi brzy přestal bavit.

Uvedu ale jiný případ kdy jsem koupil samce běloprsé panenky, který byl odchován zebrou. stal se z něj vzorný otec, na rozdíl od jiných co byli odchování vlastními rodiči. Názory Dr. Immelmanna nesdílím.

Na závěr chci napsat, že chůvy mam rád ale nechovám je. Pořizovat si pro pár Ag pár chův, mi přijde kontraproduktivní, to raději další pár AG. Dnes už není tak jisté, že se chůvám dají do prázdného hnízda vejce a ony hned zasednou. To ty výstavní neumí, snad jenom ty kolínského typu.
Vláďa

Dobré odpoledne,
chtěl bych poděkovat svým kolegům za rychlé odpovědi k tématu. Založil jsem tento příspěvěk, neboť mě zajímalo, jak se k tomu stavíte a tady přidám jestě pár vět dodatkem.
Já jsem si první AG pořídil teprve před necelými 2 léty, postupně jsem dokupoval další ptáky a začal si budovat chov. Má snaha byla mnohdy marná ale postupem času i korunována uspěchem - odchov se zdařil. U jednoho svého páru jsem měl problémy s vyhazováním mladých. Neměl jsem dostatek párů nato, abych mohl případně podložit jinam a tak jsem začal koketovat s myšlenkou pořídit si pro tyto případy chůvičky. Nikdy jsem to neměl, zkušenosti nebyly, z burz jsem věděl že někdo ANO a nekde zase že NE. Jednoznačná odpověd nebyla. Tak asi před 3 týdny jsem si dovezl 2 páry. Ziskávám první zkušenosti, co a jak ale už ted nejak tuším, že to nebude můj šálek kávy. Když si poskládám nejaké páry a časem je nasadím ve stejný čas, tak případný problém, bude jak řešit. Tímto ještě jednou díky přispěvovatelům mého tématu.

R.Š.

Dobrý den, pane Šokala a ostatní kolegové,
i já se přidám a vyjádřím svůj názor. Já osobně měl kdysi 2 páry chůviček a vydrželi u mě asi měsíc možná ani ne. Narozdíl od Vládi se mi tito ptáci nelíbí ani vzhledově a ani moc chováním , i když je pravda , že za měsíc jsem jim nedal moc šanci, aby mě zaujali. Toď má odpověď zda chůvky používám v chovu AG či nikoli.
Jinak Souhlasím s chlapci, s Vláďou, že mít pár chůvek na pár AG je téměř nesmyslné a i já dávám více párů najednou a řešením je zkusit mladé podložit jinému páru mi přijde mnohem logičtější a i přirozenější. Leč to není ideál. Je také třeba říci, že většinou v zaběhlém chovu je nekrmení mladých a jejich vyhazování spíše vyjímkou. U mne třeba letos s cca 20 párů vyhazoval mladé jen jeden samec, který byl zakoupen v loni z jiného chovu a dělá to zatím i po přepárování. Což se občas stane. Sám vydíte, že v tomto případě je to zcela zbytečné. Vím, že v začátcích, kdy jsem kupoval všechen chovný materiál to bylo horší asi tak 20% mělo tendence mladé vyhazovat, ale po zpětném zařazení vlastních odchovů zpět do chovu a dokupování ptáků z většinou ověřených chovů se vše rapidně zlepšilo. S Michalem souhlasím v problématice se zoohygienou a tím , že díky chůvkám máme v chovech tak velké množství nejen Austrálie , ale i jiných astrildů, kteří by již bez nich v našich chovech nebyli a za to jim patří uznání a dík i chovatele, který je zrovna neobdivuje.

Dobrý deň kolegovia.

Tak dlhšie som sa neozval, teraz som si "musel" nájsť trochu času. A tu je môj súkromný - osobný názor.
Zo začiatku som choval AG samostatne, bez pestúnok. Musím uviesť, že si nepamätám na nejaké problémy s odchovom. No cca 3-4 roky sa venujem, teda je mojou prioritou, chov jedincov pre výstavné účely. V minulosti som choval králiky, bol som majstrom klubu, šampiónom SR, čestné ceny na európskej výstave..... takže akási súťaživosť resp. športová stránka chovu vo mne asi bude . Súčasnosť je taká, že chovám aj popri AG dva páry pestúnok, ktoré každý druhý rok obmieňam. Mám 10 chovných párov AG (chcel by som viac, ale kvalitné vtáky jednoducho nedokážem kúpiť, lebo ich má minimum chovateľov) a pestúnky používam ako "pomôcku" v kritických situáciách. Ani tak to nie je problém s kŕmením mladých, hniezdením atď., ale neviem prečo, pravidelne mi začnú samice znášať vajcia ešte počas predošlého odchovu mladých, pred opustením búdky. Alebo nesú veľa vajec. Mám dve možnosti, vajcia vyhodiť (tu podotýkam, že sa jedná o výstavný chov, nie množiaci), alebo použiť náhradné riešenie. Ja totižto nemôžem ľubovoľne prepárovať páry. Oni musia ísť do chovu tak, aby som skĺbil dobré vlastnosti jednotlivcov resp. mutáciu. Teda nevyberajú sa oni, ale ja vyberám ich. Keby som to nechal tak, cieľovou stanicou by nebol výstavný kus ale burza. Pokiaľ niekto chová pestúnky ako pomôcku, nemám s tým problém. Pretože pre mňa je dôležitý výsledok. Bez problémov takto odchovaného jedinca, za predpokladu vhodných exteriérových vlastností, s potešením kúpim.
Pokiaľ ich niekto pôužíva ako nástroj odchovu, s tým problém mám. Považujem to za morálny problém. Pokiaľ ma nechce oklamať, alebo sa nehrá na falošného hrdinu je to jeho vec. Je úsmevné, keď takýto "chovateľ" ohovára druhých a potom sa ešte urazí. V inzerátoch máme ponuky "predám AG ...odchované pod vlastnými rodičmi". Áno, pri pár chovateľoch som na ich ubezpečenie , že sa jedná o pekné vtáky, bol pozrieť. Pekné boli, čo sa týka sfarbenia, ale to je každá preperená AG. Postavou však boli ako keňský, alebo etiópsky bežec - malé a chudé. Je pravda, že je vysoké percento, že budú odchovávať bez problémov. Ale stále to isté, malé a tenké. V prípade kvalitných rodičov a teoretickom odchove v krajnom prípade pod pestúnkou je vysoká pravdepodobnosť kvalitného potomstva, a ako sa mi veľa krát potvrdilo, aj samostatných odchovov.

A teraz aký je vlastne rozdiel medzi odchovom pod pestúnkou a odchovom pod vlastnými rodičmi?
V žiadnom prípade nejde o obhajobu chovov pod pestúnkami, ale o diskusiu a praktickú stránku. Ako členovia klubu by sme mali pozerať aj (hlavne) na morálny - etický aspekt. AG je fakticky zrnožravý vták, ktorý živočíšnu potravu konzumuje hlavne počas odchovu mladých, aj to nie vo väčšinovej miere. Väčšinu tvorí zmes nedozrelých semien tráv. Pokiaľ AG v zajatí počas odchovu prijímajú množštvo vajcovej zmesi (podobne ako pestúnky) a kŕmia tým mladé (v hrvoli mladého vtáka vidíme vajcovú kašu), okrem zdravotného hľadiska tam asi rozdiel nebude (môžem sa samozrejme mýliť) či odchováva AG alebo pestúnka. Neviem, či sa robil ohľadom tohto nejaký výskum, ako vplýva vajcová zmes, pokiaľ sa jedná o takmer ortodoxne zrnožravé vtáky, na vnútorné orgány (pečeň, obličky). Musí to byť veľká záťaž. Avšak pokiaľ je v hrvoli mladého vtáka klasické naklíčené semeno, lesknica a pod., podľa môjho názoru to bude prirodzenejšie. Keď opomenieme zdravotné hľadisko, podloženie vyliahnutých mladých (alebo vajec), či už náhradným AG alebo pestúnkam je jedno za predpokladu prijímania rovnakého podielu stravy.

Takže toto je môj pohľad na použitie pestúnok. Je nás cca 25 členov, dúfam, že nás ešte čaká aspoň 20 názorov. Každý ďalší názor dáva možnosť poopraviť aj ten svoj - vlastný .