Vážení kolegové.
Předně bych chtěl poděkovat Vláďovi za velice zajímavé téma. Odpověď je ,dle mých zkušeností, celkem jednoduchá a na konci příspěvku ji uvedu, považuji za dobré napsat pár vět na vysvětlení.
V poslední době zaznamenáváme slovo "genetika" v chovatelství nejčastěji ve spojitosti s tou či onou mutací. To je jistě dobře, ale nesmíme zapomenout, že náplň tohoto výrazu je poněkud širší. Jedná se o dědičnost nejen barevných mutací či kombinací, ale stejně tak i o dědičnost ostatních vlastností - velikost, barva (kvalita), rámec (my chovatelé exotů říkáme typ) apod.
Nepokládám se za znalce této problematiky, pouze v minulosti jsem se musel zabývat dědičností u hospodářských zvířat. To vyplývalo z mého zaměstnání u plemenářské organizace. Myslím si, že princip práce u velkých i malých zvířat je podobný, ne stejný. Jde o cíl pro který dané šlechtění probíhá a ten je pochopitelně jiný.
Co je dobré znát. To, co nás jako chovatele - šlechtitele amadin Gouldové pro standard zajímá, je především schopnost špičkových jedinců přenášet své vlastnosti na potomstvo.
Pokud se jedná o vlastnosti, které nejsou umístěny na sex chromozómech, tyto jsou pak přenášeny většinou u samců i samic podobně - není to ale pravidlem. Gen (nebo geny) které tyto vlastnosti řídí jsou umístěny na lokusech (místo pro umístění genu - zjednodušeně) nepohlavních chromozómů. Pokud jsou geny ovlivňující tu danou vlastnost umístěny na sex - chromozómech, už může být rozdílná intenzita "působení " samce a samice. Samec má dva identické pohlavní chromozómy a tak by se mohlo zdát, že musí působit dvojnásobnou silou, oproti jednomu samičímu ( druhý je velmi málo aktivní). Zcela tak tomu není, ale pro některé typy znaků, je samec rozhodující - tedy pro jejich přenos.
Dalším faktorem je existence tzv. genů velkého účinku a genů malého účinku. Geny velkého účinku (také se jim někdy říká kvalitativní) ovlivňují vlastnosti samostatně nebo ve spolupráci jen malého počtu genů. Naopak geny malého účinku ovlivňují danou vlastnost ve velkém počtu (někdy se jim říká kvantitativní) . Kvalitativní geny mají pro danou vlastnost rozhodující vliv, působení vnějšího prostředí (teploty, krmné dávky apod.) zde nemá praktickou váhu. Naopak u kvantitativních genů (genů s malým účinkem) je vliv vnějšího prostředí větší a musí se s ním i do určité míry počítat. U AG rozumíme prostředím především tři veličiny - kvalitu krmné dávky (co do složení živin), prostředí (teplota, vlhkost apod.) a selekční tlak, nebo tlak chovatele na vyřazování méně "standardu se přibližujících jedinců".
V genetice populací je pak klíčovou hodnotou DĚDIVOST (heritabilita). Je to podíl fenotypové proměnlivosti, podmíněný dědičností. Tento poměr se označuje h2 a vyjadřuje se tzv. koeficientem dědivosti, který se udává v procentech, častěji však hodnotou od 0 do 1. Je-li hodnota dědivosti dané vlastnosti -0-.znamená to, že všechny rozdíly mezi jednotlivými ptáky jsou způsobeny pouze prostředím. Pokud je hodnota -1-, znamená to, naopak, pozorované rozdíly jsou způsobeny výlučně dědičností. V plemenářské práci se hodnoty h2 v rozmezí 0,00 - 0,40 považují za nízce dědivé, 0,41 - 0,60 za vlastnosti středně dědivé a hodnoty 0,61 - 1,00 za vysoce dědivé. Je pravděpodobné, že by se i v chovu AG nebo přinejmenším v chovu jiných domestikovaných exotických ptáků dalo dohledat několik vlastností s nízkým i vysokým stupněm dědivosti. Nicméně nevím, zda by to bylo až takovým přínosem. U řady vlastností vstupuje do hry i prostředí, které je chov od chovu jiné. Jak tedy "vyzrát na obra" v chovu AG. Zde mohu nabídnout pouze svůj pohled na věc.
Záleží na tom, jaký si chovatel postaví cíl. Pokud půjde o fenotyp, tedy exteriér, bude postup trochu jiný, pokud půjde o reprodukci bude postup také jiný. Navíc ještě vstupuje do hry třetí faktor a tím je konstituce, faktor velmi důležitý pro udržení chovu jako takového. Při zaměření šlechtitelské práce na exteriér, tedy fenotyp, tedy standardizovaný ideál, musíme počítat s tím, že budou klesat další dva základní ukazatele - reprodukce (schopnosti odchovávat) a konstituce. To je model známý u andulek, zebřiček, chůviček a začíná se projevovat o u AG. Osobně si myslím, že cílem by měl být "trvale udržitelný rozvoj", tedy stav, kdy ptáci půjdou nahoru, ve smyslu standardu, a zároveň si udrží dobrou rozmnožovací schopnost a dostatečnou konstituční odolnost. Nicméně při šlechtění zaměřeném na standard se dostáváme do genetiky populací. To je na "nepříliš pevnou půdu" ,alespoň pro mne, vyšší matematiky - lineárních rovnic, matic a jiných matematických "nesmyslů". Základem by pro populaci (rozumějme populaci jednoho chovu) mohlo být sledování jednoho alelového páru, vysoce kvalitního ptáka a jeho chování v různých kombinacích párování. K tomu potřebuje chovatel porovnání s jiným chovem nebo s větším počtem jedinců z jiných chovů. A dostáváme se k posuzování. Pokud uvedený pár alel (tedy kvalitní pták) vykazuje ve více kombinacích zlepšení fenotypu je možné z jeho potomků začít budovat chovnou linii. Zde je ukazatelem především vyrovnanost jejich exteriéru - co možná nejnižší rozdíl mezi bodováním jednotlivých ptáků, pocházejících ze stejné linie. Když chovatel docílí toho, že vlastní vyrovnanou linii, řekněme na úrovni VD, musí hledat vhodný kus pro její doplnění - tak aby tento kus výrazně vynikal ve vlastnostech a znacích, které má stávající linie, i když je vyrovnaná, slabší. A další kolo začíná - znovu párujeme takovéhoto jedince s více kusy z naší linie a sledujeme jeho působení. Hodnocení lze provést na základě posouzení a bodových zisků jeho odchovů. Může se posunout výše tedy na V (alespoň větší část potomstva) a nebo naopak stagnovat či klesnout. Ve své podstatě jde o nikdy nekončící "běh". Nutno ale podotknout, že pokud se chovatel chová racionálně a nepřežene to s jednostranným zaměřením chovu, pak se většinou z ustálené, dobře reprodukčně fungující a konstitučně dostatečně odolné linie dá cestovat vzhůru, tedy za lepšími výsledky. Chce to pouze trpělivost. Jak jsem ale uvedl, jedná se jen o můj pohled na věc. Určitě existuje celá řada jiných, možná efektivnějších metod - to nepopírám. Na druhou stranu, pokud dojde ke snížení odchovatelnosti nebo k oslabení konstituční tvrdosti, pak takováto linie nevydrží dlouho, byť by byla sebelepší. Ve větších chovech je dobré udržovat dvě i tři linie (někdy se drží zvlášť linie samčí a samičí) a různě je spojovat.
A teď k Vláďovu dotazu. Bohužel, pokud jde o velikost a tvar hlavy (tolik žádané "kulaté" hlavy), jsem přesvědčen, že bez samce s takovouto "ozdobou" cesta dál nevede nebo by byla velmi dlouhá.
Omlouvám se za dlouhé vyprávění, ale třeba to někomu alespoň trochu pomůže.
M.V.
Autor tématu
